PRAVDOU TŘEBA PROTI VŠEM

KAREL KRAMÁŘ PRVNÍ ČS PREMIÉR

Vzor nám i budoucím

 

Předseda vlády Rudolf Beran vzpomíná 1.3.1939 na Karla Kramáře:

 

Kolik z nás vzpomínalo v osudových chvílích národa a republiky dr. Karla Kramáře. Kolik z nás si řeklo: Potřebovali bychom ho dnes s jeho neobyčejnou vlasteneckou vírou - a přece jen jsme se zachvěli při pomyšlení, jak by bylo tomuto ryzímu vlastenci v hodinách národního neštěstí... Mám sám nejkrásnější vzpomínky na velikého vlastence a Slovana. Poznal jsem v něm muže neobyčejné lásky k vlasti a žhavé víry v budoucnost Slovanstva. Byl mi blízky, i když byly doby rozporů a když se Kramářovi odpovídalo nepochopením a nepřízní. Byl příliš svůj, byl nekompromisním národovcem - musil míti odpůrce. Ale i když nebyl pochopen, pracoval, bojoval a věřil ve vítězství čistého českého nacionalismu až do svého skonu.
 
Zapomínalo se, co pro národ vykonal dr. Kramář před válkou na půdě vídeňského parlamentu. Zapomínalo se, čím byl nám všem v době světové války, kdy celý národ upíral zraky k rakouskému žaláři, v němž odsouzen na smrt očekával dr. Kramář podepsání ortelu vojenským soudem. Tedy, v době persekuce, stal se svým utrpením symbolem českého lidu a představitelem národních tužeb před celou světovou veřejnosti. Dr. Kramář znamenal za války prvního z bojovníků za nezávislost a svobodu Československa.
 
Často vzpomínám doby, kdy dr. Kramář jako první předseda československé vlády spolu s Antonínem Švehlou budoval náš stát. Stačilo se zadívat do čistých jeho oči, aby člověk byl přesvědčen o nezměrném optimismu velikého státníka a o nadšení, jež provázelo jeho budovatelské dílo. Bývala to práce od rána do noci a často od večera do rána, kdy se kladly základy státu a kdy se kupily obtíže a starosti. Dr. Kramář prokázal veliké služby mladé republice. S tehdejším ministrem vnitra Ant. Švehlou staral se o rychlé vybudování bezpečnostní služby. Švehlovo heslo: "Klid a pořádek" bylo i jeho heslem.
 
Byl jsem několikrát prostředníkem v různých otázkách v době Švehlovy nemoci mezi Švehlou a dr. Kramářem. Mohl jsem se přesvědčiti o obětavém a nadšeném ryzím vlastenectví obou velkých mužů. Někdy se i oba rozcházeli v názorech na postup nebo taktiku; ale z každého jejich slova a počinu vyvěrala starost, jak prospěti nejlépe národu. Vždy se nakonec dohodli a měli se rádi. Kramářovi nebyla slova vlast a národ neprocítěným heslem. Byl přesvědčen a vždy hlásal, že národ v sebe věřící a na sebe spoléhající nemůže býti zdolán ani zlobou nebo nepřízní doby.
 
V povaze dr. Kramáře, stejně jako Ant. Švehly, nebylo msty, intrikánství nebo nenávisti. Zásadní poctivost, čistý štít a neúnavná pracovitost řídily všechno jeho konání. Nade vše kladl účinnou práci pro dobro celku. Jevila-li se někdy z něho názorová neústupnost, měla příčinu ve hluboké víře v ideály vlasti a slovanství. Kramář nedovedl lidu lichotit, nedovedl lidu lhát. Spolu se Švehlou hájil cenu pravdy, i když se nelíbí a když je pronásledována.
 
Navštěvoval jsem dr. Kramáře v posledních letech a zejména v posledních měsících jeho života. Pozoroval jsem, jak dr. Kramář zejména v posledních letech před smrti díval se s obavami na vývoj a směr naší zahraniční politiky. Přičiňoval se ze všech sil, aby zabránil škodám, aby přivodil obrat, když tušil, že cesta, již národ byl veden, vede k pohromě. Tento muž nevšední inteligence a světového rozhledu, všestranně i odborně vzdělaný, postřehl, jaké nebezpečí hrozí státu. Marně přesvědčoval o nutnosti změny zahraniční orientace a politiky.
 
Osud byl velikému vlastenci milosrdný. Nedočkal se zářijových a říjnových dnů minulého roku. Vývoj poměrů dal mu za pravdu; vývoj věcí ukázal, jak Kramářovy výstrahy byly odůvodněné. Bylo líp, že dříve odešel, než přišla Golgota.
 
Historie jest spravedlivá. V ní zůstane jméno dra Kramáře zaznamenáno písmem věčně živým a věčně hovořícím k budoucím generacím. Dr. Kramář zůstává nám jako zářivý vzor nezištného velkého vlastence. I dnes platí pro nás jeho víra v nesmrtelnost českého jména, nezradí-li národ sama sebe. I dnes a dvojnásob platí jeho víra v ideu národní, na níž budujeme nový stát. V novém Česko-Slovensku nebude jeho jména nikdy zapomenuto.
 
 
V Praze 1. března 1939; Rudolf Beran
 
 
 
{kunena_discuss:7} 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit