PRAVDOU TŘEBA PROTI VŠEM

KAREL KRAMÁŘ PRVNÍ ČS PREMIÉR

Zahajovací projev Karla Kramáře na

Přípravném slovanském sjezdu v Praze z 12. července 1908

 

Karel Kramář

 

Se srdcem plným velké radosti vítáme vás ve zlaté, slovanské Praze!

Šedesát let uplynulo od té doby, co se sešli poprvé zástupcové slovanských národů v této nezdolné baště Slovanstva na západě, šedesát let plných světodějných událostí, které přeměnily od základů starou Evropu, které přinesly jiným národům netušený, závratný rozkvět, ale které nám Slovanům bohužel nedaly možnosti klidného, nerušeného rozvoje národního. Jako před šedesáti lety, tak i teď hájiti musíme všemi silami půdy po předcích zděděné a prostředky, jimiž bojuje se proti jednotlivým národům slovanským, přesahují místy všecko, co odpovídá samým základním principům humanity.

Nás konečně svedlo vědomí, že osud jednoho slovanského národa nedá se odloučiti od druhého, že oslabením jednoho otvírá se společnému nepříteli cesta k druhému, že proti postupu kulturně a hospodářsky silných dá se čeliti jen a jedině kulturním a hospodářským posílením každého národa slovanského, zejména pak těch, kdož stojíce na předních stranách Slovanstva, vydržeti musíme nejsilnější nápor protivníka a na druhé straně intensivním pěstěním všeho, co nás kulturně a hospodářsky může spojiti v naprostou bezpodmínečnou duševní solidárnost všech národů slovanských.

Rovnost všech národů slovanských, svoboda každého z nich, rozvoj kulturní a hospodářský a opravdové bratrství skutky, nejen slovy, tyto veliké zásady Slovanství, před šedesáti lety hlásané, jsou nyní zase bohudíky vedoucí ideou v krutých utrpeních ohroženého Slovanstva. Našeho duševního sjednocení nikdo se nemusí báti, kdo má svědomí čisté, kdo nechce ničeho, což je naše, a což bohdá zachováme neztenčené pro ty, kdož po nás přijdou. My na sjezdě našem nechceme a nesmíme se mísiti do vnitřních záležitostí žádného státu; vše, co můžeme a chceme udělati, jest, aby idea slovanské vzájemnosti a slovanského bratrství našim jednáním se upevnila, prohloubila, zapustila hluboké kořeny do srdcí všeho Slovanstva. Chceme, aby se stalo obecným přesvědčením všeho Slovanstva, že jen přiznáním práva na svobodný rozvoj kulturní a národní každému národu slovanskému lze rozřešiti ony spory mezi jednotlivými národy slovanskými a chceme, abychom našli prostředky, které by slovanskou vzájemnost prováděly v praktickém životě kulturním a hospodářském. Nechceme nic, než abychom všichni Slované cítili, že máme společné, reálné zájmy, že jsou slovanští národové jedním velkým organismem, jehož životnost jest ohrožena, když uschne jedna nebo druhá větev jeho, že utrpí Rus, když v boji s germanismem podlehne Polák, že by utrpěli Poláci i Rusové, kdybychom my Čechové nedovedli vyplniti historických úkolů přední stráže slovanské a že my trpíme všichni, oslábne-li veliká, mocná Rus.

My všichni hájiti musíme zděděné své půdy sami, svou prací, svou obětavostí, vlastními silami, ale my musíme aspoň míti vědomí, že v tom těžkém boji, pokud je spravedlivý, pokud nechce křivdy druhým, nejsme sami, že cítí s každým národem slovanským celé Slovanstvo. Avšak my si především musíme přáti, aby síla a rozvoj žádného slovanského národa nebyl ochromován samými Slovany. Veliká idea Slovanstva, idea bratrství a lásky, nesnese, aby vše to, co Slovanstvo má a musí dáti celému lidstvu, znešvařeno bylo tím, že Slované sami mezi sebou vůči svým vlastním bratřím nedovedou býti věrní tomu, co chtějí vnésti v civilisaci celého lidstva a co hlásali všichni opravdoví, velcí géniové Slovanstva.

Hluboce věřím, že náš sjezd vykoná veliké dílo, podaří-li se mu v srdci všeho Slovanstva posíliti vědomí, že jen svobodou, rovností všech slovanských národů a bratrskou jejich solidárností my Slované vyplníme velké své poslání v historii lidstva. My světu neseme mír a lásku, my nechceme káceti trůny, rozbíjeti říše a státy, ne, my chceme cítiti jen s jedním velkým celkem, spjatým společnými kulturními zájmy, abychom rozděleni, znesvorněni, neklesali jeden po druhém pod nátiskem přemocné, organi-sované a plánovité expanse kulturní a hospodářské.

Toto vědomí, že jest v zájmu nás všech, podati si ruce k společné práci kulturní a hospodářské, svedlo nás, a železná nutnost společného nebezpečí nás přinutí, abychom se více nerozcházeli, nýbrž abychom všemi silami pracovali k upevnění bratrství a solidárnosti svobodných, rovných sobě národů slovanských.

 

Zdroj: Puškarev, S. G.: Karel Kramář a Slovanstvo, Praha 1937, s. 7-9

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit